České Švýcarsko 2-4.8.2010
Vše bylo velice na rychlo a do poslední chvíle jsem nevěděla, zda budu moct jet. Nakonec vše dopadlo dobře a výlet se mohl uskutečnit. V pondělí ráno jsem musela do práce vyřídit nejnutnější věci a po obědě jsem už byla doma, rychle sbalila věci sobě a Ghebbince a mohly jsme jet na výlet. Sice byly doma mírné protesty, ale ani to nás neodradilo a jely jsme!
Cesta byla docela fajn, občas ta objížďka, ale to už je klasika. Před Hradcem jsem minula odbočku na obchvat, tak jsem si projela přes celý město, ale i to bylo ok. Za Hradcem hlásili vážnou nehodu, takže jsme si počkaly pěkně v koloně, než vyprostili auta a pokračovalo se dál. V dálce se tyčily Trosky a skály Českého Ráje, což byla krásná vyhlídka. Za chvíli již vykukoval Ještěd a to znamenalo přiblížení se do místa první zastávky. Super jsme v Liberci, navigace je bezva věc až do tý doby, než se rozhodne, že cíl je na kruháči, který tam ani vůbec není! No nic, benzínka to jistí a paní nás navádí na vlakové nádraží "to musíte pořád rovně kolem chodínku". Taky super, až na to, že chodík zatáčel doprava! Takže nic, raději jedeme pořád kolem kolejí a voláme Oscarovi, kam jet. Ten nás navádí a v dálce již vyhlíží s Framem u parkoviště před nádražím. Paráda, první cíl jsme zvládli! Jdeme se projít, venčíme pesany a pak pokračujem dál.
Čeká nás ještě asi 1,5 hodiny jízdy do úplného cíle - Českosaské Švýcarsko. Navigace má opět svojí hlavu, tak raději poslouchám Oscara, zanlého místních cest. Úspěšně přijíždíme do cíle - Mezná u Hřenska. Rychle se ubytujeme, Ghebbi zkontrolovala pokoj, na kterém bylo mimo jiné i velké zrcadlo. Dala si takový "domácí coursing" a přímo vrazila do toho zrcadla, zřejmě myslela, že to jsou dveře do dalšího pokoje. To jí nevyšlo, tak se rozběhla ještě víc a opět rana do zrcadla! Takže zrcadlo je zarovnáno batohy, Ghebbi se uklidňuje a konečně míříme na "vysněné" pivko. Na penzionu dostáváme ještě panáčka domácí pálenky. Fram je všude klasicky navolno a Ghebbi si "užívá" vodítka. V hospůdce se Ghebbi předvádí a musí všem hostům ukázat, že faraoni jsou zde. Takže je uklidněna pamlsky, které její aktivitu na chvíli zklidňují. To už je ale čas na večeři. Míříme na Penzion Na vyhlídce, je to tu moc krásný a jídlo vynikající. Gebča opět zlobí a tak se jdeme ještě projít, ale je už tma, takže nic nevidíme a míříme na pokoj. Pesani papají a sice pozdě, ale i my upadáme a jde se spát.
Ráno se probouzíme do deště a tak nevíme co dál. Jdeme na snídani. Obloha se začala protrhávat, takže výlet se koná a míříme na Pravčickou bránu. Z Mezný musíme po silnici na Mezní louku a tam již po červené míříme kolem skalních stěna na Pravčickou bránu. Ghebbi dostává od Oscara stopovačku a ťapká si to tedy taky navolno. Já u toho sice trnu hrůzou, ale tu volnost ji "pod nátlakem" dopřávám. Občas se s Framem pěkně proháněli, samozřejmě u nějvětšího srázu a na nejužší cestičce, ale i na to jsem si po chvíli zvykla a vlasně jsem si výlet užívala a bez vodítka v ruce to byla pohoda! Pískovcové skály byly naprosto úžasné, výhled díky stálému mrholení nebyl moc daleký, ale i tak to bylo super. Na jedné vyhlídce byl výhled naopak naprosto úžasný, z lesů stoupala pára po dešti. Ale vše netrvá věčně a asi v půlce cesty se zatáhlo a chytl nás šílený slejvák. Ušáci zalezli pod skalní převys a odmítli pokračovat v cestě, tak jsme se zastavili a čekali v suchu, zda to přejde. Obloha se stále více zatahovala a tak jsme museli pokračovat dál, protože se Ghebbi začala klepat. Fram byl bohužel bez pláštěnky a tak jsme to museli vyřešit, protože moknout nemůže. Oscar měl dlouhou pláštěnku, takže byl "oškubán" a kus pláštěnky obětoval pro Frama. Provázky z kapuce posloužili jako jištění pláštěnky kolem krku a pasu. Fram byl tedy zaopatřen a šli jsme dál. Ghebbi občas protestovala, ale nakonec zdárně pokračovala. Hurá, Pravčická brána je před námi. Dostáváme slevu na vstuplném z důvodu deště a jdeme si odpočinout a opět je tu pivečko! Déšť neustává a tak opět pokračujeme v cestě až na autobusovou zastávku. Do cíle je to ještě asi 3 km, ale pesanům i nám je zima, takže čekáme na autobus. Ghebbi má premiéru, dostává košík (taky poprvé) a jede se krásným německým červeným autobusem s čumáčkem. Utahaní jsme v cíli a jdeme na pokoj. Pejsani mají osprchované tlapky teplou vodou a ulehají do postele. Ghebbi zůstává na pokoji, který se musel předem řádně zabezpečit a vše uklidit z jejího dosahu, zrcadlo je pro jistotu obráceno, aby se zase nedobývala do "dalšího pokoje" a jdeme na večeři. Fram nechce být s Gebčou na pokoji, tak jde s námi. Tentokrát míříme do jiné hospůdky a jídlo zde nebylo nic moc. Nevadí, jdeme zpátky na pokoj a večer ještě na procházku a Oscar na další večeři, kde se konečně doráží a je spokojen s jídlem. Jde se spát.
Další den je tu, počasí je supe. Po snídani následuje malá procházka za penzion, Oscar nemůže vidět, jak je Gebča opět na vodítku, tak jí dává ještě Framovo vodítko a je puštěna. Na velké louce ukazuje Ghebbi povahu faraona a na volání samozřejmě nereaguje. Oscar ji tedy po chvilce odchytává a Ghebbi se rozepl obojek a míří si to pryč. Naštěstí je taky lapena a jde se zpět na penzion. Balíme věci, protože dnes jedeme domů. Ale ještě vyrážíme na další výlet k Soutěskám. Opět je zde krásná příroda, prudkým klesáním mezi skálami míříme na Mezní můstek a odtud na Edmundovu soutěsku, kde nás čeká plavba lodičkou po řece Kamenici. Oscar se pro dnešní den ujal role fotografa, takže dokumentuje vše kolem. Plavba lodičkou je skvělá, my s pejsanama dostáváme místo vzadu u převozníka. Vše je samozřejmě i s výkladem. Fram i Ghebbi jsou naprosto klidní a výlet si taky užívají. Fotíme a fotíme. Asi po 1 km plavba končí a pokračujeme opět po svých. Cestou potkáváme rozházené lodičky po záplavách. Ale to už jsme na konci a míříme do Hřenska. Zde si dáváme zmrzlinu a i ušáci ochutnávají. ještě nás čeká oběd, který se nečekaně protáhl. Obsluha byla šíleně pomalá, objednané pití nám nikdo nepřinesl a číšník to zjistil, až když jsme platili...nicméně jídlo bylo dobré. Čas je neúprosný a autobus v dálce míří k zastávce. Takže nastupujeme a to byl boj, autobus nacpaný až k prasknutí, pesani chudáci namáčkuntí pod sedadly, ale vše to zvládli. Opět jsme v Mezný, vyzvedáváme auto a vyrážíme na cestu. Oscara s Framem vykládám v Jablonci a s Gebčou míříme domů.
Cesta byla v pohodě, tentokrát jsem trefila obchvat Hradce, takže pomalu se blížíme domů. Ještě jedna objížďka a jsme doma! Bahča s Asalkou mě jen tak míjí a vítají Ghebbinku. Sice jí občas mají plné zuby, ale přece jen jim chyběla! Ghebbi je šťasná, že se s nimi taky vidí, vítá rodiče. Věci jsou vybalený, fotky stáhnutý do počítače a jde se spát!
Oscare děkuji za krásný výlet a snad to někdy příště zopákneme!
Fotogalerie ZDE